Jaký národ, taková vláda aneb Skrytá síla jednotlivců

Skrytá síla lidí

Tento článek vznikl v reakci na stížnosti, které kolem sebe stále častěji slýchávám:

- proč se svět stále zhoršuje, ačkoli by si většina lidí přála změny k lepšímu

- proč jsou politici stále horší

- proč opakovaně volíme politiky, kteří nás opět zradí

- proč jsou lidé stále bezohlednější

- proč stále dokola volíme, ačkoli by si většina lidí přála opak.

Článek se tedy snaží připomenout jednu z hlavních příčin, a ruší některé mýty ohledně údajné nemožnosti prostého občana změnit stav světa a společnosti.

Článek popisuje mechanismus, který je často opomíjen (dokonce i známými filosofy), přestože se v něm ukrývá obrovská síla pro iniciaci pozitivních změn v okolním světě.

(Tento dokument rčením „Národ má takovou vládu, jakou si zaslouží“ netvrdí, že "politici za nic nemohou". Jen čtěte až do konce…)

Obsah:

1) Teorie (nepříjemná, kdo na to nemá chuť, nechť se posune až na: 2) Praxe (málo publikované metody, jak výrazně měnit společnost k lepšímu)

1) TEORIE

"Jaký národ, taková vláda." (Přísloví odpovídající dlouhodobému nezaujatému pozorování)

"Vrána k vráně sedá, stejný stejného si hledá." (Přísloví)

"Pokud chcete, aby se věci změnili, změňte sebe. Tím změníte svět." (Mahatma Gandhi; svět je odraz člověkova nitra.)

"Dřívě jsem byl chytrý - chtěl jsem změnit svět. Dnes jsem moudrý - měním sám sebe." (Sri Chinmoy)

"Kdo se dívá ven, ten sní; kdo se dívá dovnitř, ten se probouzí." (C. Jung)

"Co ti vadí na druhém, sám ve svém srdci (duši, psychice, povaze) vlastníš.

Jsi schopen vidět třísku v oku bratra, ale trám ve svém přehlédneš…

Vyrvi nejprve trám ze svého oka, potom i lépe uvidíš na třísku v bratrově oku". (Nový Zákon (volný přepis))

„Princip zrcadlení mikrokosmu a makrokosmu.“, „Jak nahoře, tak dole.“, „Boží mlýny“. (Ezoterní nauky)

„Zákon zrcadlení“ není žádné prázdné klišé: projev principu zrcadlení a principu příčiny a následku lze při pozorném sledování vídávat denně a ve všech hlavních oblastech lidského žití.

Např. když analyzuji poměr typů českých (resp. jiných) politiků a jiných veřejně významných lidí (tzv. "VIP"):

- lidé spíše snažící se o všeobecné dobro ze všech sil, i na „úkor sebe“, pro dobro samé, bez očekávání odměn,

- lidé spíše snažící se být v rámci jejich organizací těmi lepšími, čestnějšími, spravedlivějšími a volícími prospěch celku místo výhod pro sebe či své známé,

- lidé stádní, "služ komu služ",

- lidé neštítící se silně poškodit ostatní (i národ), pokud z toho plynou osobní výhody,

- lidé vědomě vytvářející zlo,

(toto rozdělení je samozřejmě velmi zjednodušené)

tak mi to vcelku přesně sedí na poměr postojů/typů obyvatel České Republiky (platí to ale i na další státy či jiné větší či menší územní či sociální celky).

Při počítání tohoto poměru je třeba zahrnout lidi takové, jaké jsou uvnitř; ne takové, jaké dělají masky. Mnozí lidé se považují za morální vzor pro ostatní, ale často je to ne z důvodu objektivní skutečnosti, ale jen proto, že se sami dobře neznají, a masku slušného člověka si udržují vzájemným podporováním ve společnosti podobně laděných a postavených známých. Jejich vnitřní kvality jsou však jen velmi podmínečné, a stačilo by málo, aby se projevili úplně jinak.
Bylo již psychology provedeno hodně pokusů či příkladů z minulosti, které ukázaly, jak snadno lze přesvědčit jinak normální lidi k páchání hrůzných skutků.

(Pojem "VIP" je v rámci celého tohoto dokumentu chápán jako lidé, jež vzhledem ke svému umístění ve společnosti mohou ovlivňovat kvalitu života mnoha ostatních lidí (tj. např. lidé ve vládě a jiných mocenských a rozhodovacích institucích, a lidé mediálně známí (zpěváci, herci, umělci, filozofové, akademici...).

Vidím neustále lidi „brblat“ na hierarchicky výše postavené lidi (politiky, úřednické činitele, zaměstnavatele, podnikatele).

Ale také vidím, že vnitřní povaha "obou stran" je často dosti podobná.

Že kdyby ti nadávající měli možnost být na oněch mocenských postech, chovali by se v podstatě shodně či podobně.

Některé příklady:

* Malí podnikatelé a živnostníci a lidé obecně občas nějaký zákon maličko obejdou, trochu podplatí, trochu si přilepší ...

a když to tak dělá většina národa, tak se to ve „vyšších kruzích" společnosti projeví např. miliardovými podvody u velkých podnikatelů a politiků.

* Lidem naskytnuvší se možnost ovlivnit obsazení volných míst si tam místo nezaujatého výběrového řízení dosadí svého známého. Pokud je to stane obecným jevem v rámci národa, takto projevené "mnohokrát nic" zkondenzuje do podoby obsazování komerčních i státních "vysokých postů" nikoli nejlepšími odborníky, ale známými, příbuznými a kamarádíčky.

(Samozřejmě nic nelze generalizovat – Případy „dohození pozice“ mohou mít různé příčiny. Někde se může jednat jen např. o pomoc kamarádce - svobodné matce - rychle najít zaměstnání, někde to však může být pouze o penězích, kamarádíčkování, či o snahu si dosadit na místa podřízené „své“ lidi. Nic není jen černé nebo jen bílé, nic nelze generalizovat.)

* Kde lze hledat příčinu toho, že výběr ohledně veřejných zakázek a kvalita jejich vyhotovení a vyúčtování je často mizerná?

Politici, zástupci obcí či státních institucí často dají zakázku nikoli podle toho, kdo je objektivně nejlepší, ale podle toho, kdo dá větší "provizi" nebo je větší "kamarád".
Ale je to také "kondenzát" celkové společnosti – v komunálních volbách lidé volí tyto mocenské činitele (vědomě nebo podvědomě (v rámci neuvědomělých sympatií „vrána k vráně sedá, stejný stejného si hledá“)).

* Vidím podnikatele, jak si neustále stěžují, že stát vytváří všelijaké zbytečné, složité a byrokratické překážky. Ale také vidím, jak mnoho podnikatelů se snaží využít kdejaké možnosti či "díry" v zákonech, aby maximalizovali zisk, často na úkor fair-play, práv zaměstnanců, ochrany přírody apod. Někteří ve velkém, někteří jen drobnostmi. Tímto jednáním ale v podstatě zpětně nutí stát, aby vytvářel další zákonná a zbytečně komplikovaná byrokratická opatření na každou hloupost. Kdyby se chovali spravedlivěji sami od sebe, nebylo by potřeba tolik komplikovaných zákonů (toto je ověřeno v praxi).

A nelze se příliš ohánět strachem z konkurence. Lidé si pamatují, jak se k nim kdo chová a znám velmi mnoho příkladů, kdy se lidé rozhodli v obchodních záležitostech pro čestnějšího a důveryhodnějšího partnera, i když byl na první pohled např. dražší. Stále více podnikatelů se setkává se zkušeností, že pokud se snaží chovat spíše čestněji (to neznamená naivně a neopatrně, avšak čestně a vstřícně), daří se jim i v podnikání (možná nevydělávají miliony, ale mají dlouhodobé kontinuální hmotné zajištění; potkává je mnoho tzv. „šťastných náhod“). A když jim skončí nějaká příležitost, přijde nová…

* Lidé obecně nevědí, co chtějí. Na jednu stranu touží po lepším světě a chtějí aby s nimi bylo ze strany mocnějších lépe zacházeno (a ne jako se stroji či otroky), … ale na druhou stranu se sami často k cizím lidem (vyjma rodiny a kamarádů) chovají stejně sobecky a lhostejně. (Čest vyjímkám.)

* Vídávám řidiče, kteří hned začnou nadávat na všechny, co porušují pravidla či etiku silničního provozu ... a pak vidím ty samé řidiče, jak se zlobí a mumlají cosi o mezilidské toleranci, když jim někdo jiný zatrhne jejich dopravní výstřelky.

* A podobných případů lze nalézt více.

Aby se nějaká negativní vlastnost národa zrcadlila v chování politiků a jiných „VIP“ lidí,
není nutné, aby většina národa odpovídající negativní chování projevovala přímo fyzickými skutky. Stačí i to, aby měla většina národa takové vnitřní tendence.

„Zákon zrcadlení“ platí obecně, nejen národ versus politici, ale třeba zaměstnanci firmy versus vedení firmy apod.

*** Politici a jiní „VIP“ na protilehlé straně kruhu:

! Výše uvedeným textem ale netvrdím, že politici a jiní "VIP" za nic vlastně nemohou a že svým případným podvodným chováním „pouze nastavují zrcadlo lidu“. Tak to není a nelze se takto vymlouvat! Mechanismus vzájemného ovlivňování je plně obousměrný.

Politici (a „VIP“) mají velkou zodpovědnost. Přímo i nepřímo mají velký vliv na kvalitu života mnoha lidí. Přímý vliv je skrze jejich mocenská rozhodnutí, nepřímý vliv je skrze osobní příklad: Většina lidí totiž (často i podvědomě, aniž si to vždy uvědomuje) bere chování politiků a "VIP" lidí jako příklad pro své postoje v běžném životě. Tímto mechanismem politici a "VIP" svým příkladem významně ovlivňují chování velké části národa a i proto na nich leží velká odpovědnost (a smrt fyzického těla neničí následky zodpovědnosti, kauzální/karmické tělo neumírá; po čase se svazky energií opět navážou na hmotný svět („duše“ se inkarnuje do jiného těla)).

Tímto se smyčka „národ - vláda“ oboustranně uzavírá a vzájemně ovlivňuje.

2) PRAXE

Demonstrace nejsou vždy zárukou úspěchu. Někdy se stává, že zatímco lid zvoní klíči na náměstí kvůli nějaké lumpárně, v pozadí se zatím kuje další lumpárna, ještě horší než ta předchozí.
Násilné demonstrace zase přinášejí ještě další nevýhody.

(Někdy demonstrace i pomůže, podle mně je však dlouhodobá úspěšnost vnější demonstrace závislá na tom, jak silně to jde ruku v ruce s vnitřní ochotou lidí něco pro změnu osobně (vnitřně) udělat.)

A volby už vůbec nejsou zárukou nějaké pozitivní změny. Lidé vždy skočí na ta stejná líbivá hesla a sliby, ze kterých nakonec sejde… a v dalších volbách lidé sedají na lep zase těm stejným či podobným heslům a lidem…
Navíc někteří aktéři různých zdánlivě opozičních stran spolu tiše částečně spolupracují, ona rivalita je často jen divadlo pro davy.

Pokud Princip zrcadlení a vzájemné ovlivňování mikro a makro-kosmu můžeme vidět a využít jej, můžeme mnohé účinně zlepšit.

*** I málo stačí !

Mnoho lidí může namítnout, jaký že to má smysl, když se změní je hrstka lidí; když se jen pár lidí bude snažit něco dobrého vykonat.

V oblasti psychických kvalit neplatí klasické poměrové pravidlo, že když se vnitřně změní jen např. 1 promile lidí, že celkový efekt bude 1-promilový.

V metafyzickém světě (=zosobněná psychická oblast) platí trochu jiné mechanismy, díky kterým může např. jeden vnitřně intenzivně pozitivně laděný jedinec přebít vliv mnoha ostatních lidí žijících „stádně“. Bylo již provedeno mnoho pokusů, kdy např. současně a intenzivně meditovalo v nějakém místě několik osob, a v oné oblasti třeba se stovkami tisíc lidí po nějakou dobu výrazně poklesla kriminalita či došlo k ovlivnění přírodních procesů.

Co umí udělat mentální či emocionální energie s molekulární strukturou obyčejné vody, lze pozorovat na Emotových krystalech (http://www.google.cz/search?q=emoto). Energie myšlení však neovlivňuje pouze vodu, ale veškerou hmotu.

I jen pár lidí a jen „drobné“ věci mohou výrazně ovlivnit osud celých národů.

Za příklad může být opět ta prasečí chřipka (www.prasecichripka.blog.cz). To, že např. nedošlo k propuknutí obrovské smrtící pandemie skrze nakažené baxterovské vakcíny proti chřipce H3N2 nakažené virem H5N1, zabránil pouze čin jednotlivce, který nechal udělat kontrolní testy, které odhalily, že vakcíny jsou nakaženy nebezpečným virem. Tatáž zásilka s nakaženou vakcínou byla prý poslána kromě do ČR (kde došlo k odhalení) i do dalších cca 20 míst ve světě…

Další pokus o rozjetí pandemie a následné povinné očkování lidí neznámou vakcínou (firma vyrábějící vakcínu proti prasečí chřipce byla osvobozena od zodpovědnosti za smrt či jiné následky po použití vakcíny) byla paralyzována díky Rakušance Jane Burgemaister (video k zhlédnutí je na www.mustwatch.hztz.cz), která zažalovala ředitelku Světové zdravotnické organizace za chystanou masovou genocidu skrze celosvětové plošné očkování (WHO má skutečně právo povinné celosvětové očkování nařídit v případě vyhlášení nejvyššího stupně pandemie; a možnost vyhlášení nejvyššího stupně byla předtím právně změněna tak, aby jej bylo možné vyhlásit i bez skutečných projevů pandemie).

Třetí stupeň blokace očkování tvořilo malé množství jedinců, kterým se podařilo tyto informace skrze internet zviditelnit natolik, že si jich mohli všimnout i pracovníci z masmédií a lékaři, kteří kolem toho nakonec udělali humbuk i na veřejnosti.
(I toto je důvod, proč se samozvané moci-chtivé kruhy tolik snaží o cenzuru internetu (pod záminkou boje proti terorismu či nelegálnímu stahování; takový boj lze řešit i bez plošné cenzury).

Spousta lidí může namítnout, že se nemůže najednou začít chovat čestně, neboť by nepřežil v každodenním boji o existenci.

Nejedná se zde ani tak o to, aby se z lidí stali „svatí“. Ale každá drobnost pomůže, ba má velký vliv. Každý člověk má dobré a nedobré vlastnosti, jde o to ty dobré posilovat.

Neplatí, že když se někdo sám za sebe vnitřně posune „k dobru“ o malý kousek, že výsledný efekt bude roven jen tomu malému kousku.

Vzhledem k výše zmíněným mechanismům může velmi pomoci i malé vědomé rozhodnutí zachovat se v souladu s ideály (přínos pro celek) namísto rozhodnutí pro opak (momentální zisk, po nás potopa).

Každý má v každodenním životě (rodina, práce) mnoho příležitostí, kdy může trochu oželit pohodlí, lenost a vnější hodnoty a zachovat se trochu lépe než obvykle.

Každý takový zdánlivě nepatrný „dobrý skutek“ totiž znamená vytvoření lepší startovací pozice pro tvorbu dalších „dobrých skutků“. Více nepatrných „vyjímek“ může časem přejít ve zvyk a samozřejmost.

Když uděláme dobrý skutek, dodáváme tím odvahu a inspiraci okolním lidem. Mnoho lidí totiž se často nerozhoduje pro soucit třeba jen z důvodu, že se stydí, že mají strach vyčnívat z lhostejného davu. Tato doba potřebuje (upřímné) příklady.

Pokud navíc připustíme existenci metafyzických životních zákonitostí, o kterých se zmiňují dávnověcí mudrcové nebo někteří současní psychologové či kvantoví fyzici, … tak konáním „dobrých skutků“ (rozhodnutí zachovat se lépe než obvykle) snižujeme mez, kterou musí druzí překročit, aby se též zachovali lépe, než jsou navyklí. To může postupně nastartovat postupný řetěz „snižování hranic“ vyúsťující ve výraznou změnu v uvědomění společnosti.

(Toto vzájemné ovlivňování funguje na běžné i na metafyzické úrovni, což má praktický význam v tom, že toto spolu-ovlivnění okolních lidí jiným člověkem proběhne i tehdy, i když se ti lidé nijak nedozví o „dobrých skutcích“ toho člověka.)

A není pravda, že by morální doporučení a podnikání nešly dohromady. Např. dlouhodobé neklamání (nelhaní) druhých (a sebe) postupně vede k rozvinutí schopnosti postřehovat úmysly jiných lidí. To je v podnikání a při uzavírání obchodů a smluv jistě skvělá věc.
(Mimochodem absence této schopnosti stojí i za špatnými vládami a špatnými režimy – kvůli absenci této schopnosti národy nedokážou odhalit pravou skutečnost za líbivými hesly politiků a vůdců. (Běžný člověk se denně dopustí spousty drobných lží, že už si ani neuvědomuj, že nemluví pravdu.))

*** Podpořte lidi, co se snaží něco zlepšit

Ne každý člověk má odvahu či časové možnosti vytvářet nějaký osobní projekt. Ale je možné podpořit projekty jiných lidí:

Mnoho lidí zanechalo pozitivních osobních projektů jen proto, že získalo dojem, že se jedná o projekt, o který vlastně nikdo nestojí. Když se někde napíše či mluví o nějaké nekalosti, spousta lidí hned začně hlasitě vyjadřovat nevoli. Když se mluví o něčem dobrém, lidé spokojeně mlčí, jako že se jedná o samozřejmost. To sice ano, ale pozitivní motivace je také třeba. Lidé stojící za opravdu rozsáhlými pozitivními činnostmi často musí bojovat proti velkým lobbistům či politické mafii, a tam se mohou snadno vyskytnout chvíle, kdy člověk přemýšlí, jestli to vlastně nedělá zbytečně… Také lidé velmi úspěšní v obnově pozitivních kvalit společnosti bývají na sebe obvykle přísní a kritičtí, což má nevýhodu v tom, že někdy ta sebe-kritičnost převáží nad schopností pozitivní sebechvály. Tedy je vhodné takovým lidem občas projevit, že o jejich práci víte a že ji oceňujete. Má to význam samozřejmě jen tehdy, pokud je ta pochvala a podpora upřímná, pokud tu konkrétní snahu dotyčného skutečně uznáváte a oceňujete její význam a přínos pro společnost. Ne proto, že jsem tady napsal, že se má chválit :)

(U projektů financovaných z vlastních prostředků či příspěvků lidí může být dobrou pochvalou i příspěvek na provoz či vybavení.)

(Pod pojmem projekt nemám na mysli obvyklý význam slova. Pod tím pojmem zde mám na mysli jakoukoli pozitivní činnost jedince.)

Lidé, kteří dokázali v nedávné minulosti něco významně zlepšit ve společnosti, tak to většinou nebyli lidé, kterých se někde často psalo. Naopak to byli lidé, kteří „nekecali a makali“, vytrvale a cíleně. Ono vlastně ani nelze něco skutečně upřímně a komplexně užitečného dělat a zároveň přitom udržovat mediální slávu. To už se pak člověk nemůže na svoji činnost zaměřit s plným vědomým nasazením svých schopností. Nemůže jet naplno a upřímně; musí své dobro dávkovat (pro pravidelné udržování mediální slávy), a musí své nápady a kroky tajit před druhými, aby mu je někdo nepřevzal a neprohlásil za své. Musí „hlídat“ svůj osobnostní obraz v masmédiích, což stojí mnoho užitečné energie. Ale hlavně potom přestane konání dobra člověka naplňovat; ačkoli před tím „čím víc dobra vykonal, tím byl vnitřně šťastnější“, nyní každé vykonané dobro „nad rámec jeho mzdy“ ho štve a pociťuje to jako nepříjemnou oběť a nezadostiučinění.

Přesto, že tito skvělí lidé pracují vytrvale tiše, pro vnímavější lidi s komplexnějším rozhledem jsou však výsledky těchto tichých dobrodějů dobře znatelné. Komplexně vnímavější lidé vidí rozličné děje ve společnosti jako výslednici velkého množství drobných příčin … a jsou schopni vysledovat a uvědomit si vliv i těchto nenápadných pomocí.
Stejně tak komplexně vnímaví lidé jsou schopni vidět, že tato snaha o konání dobra bez nějakého většího pokukování po okamžité odměně jim ve skutečnosti přináší mnoho dobrého v životě. (Pokud jsou méně vnímaví, často své odměny, kterých se jim za jejich dobré konání od života zpětně dostává, si nejsou schopni uvědomit/vidět. Jiná příčina může být v tom, že své dobro nedělají kvůli dobru samotnému, ale z jiných důvodů.)

Činnost „světlých“ lidí, kteří se snaží při vykonávání svých funkcí výrazněji ctít dobro a spravedlnost, je pro pozorně vnímavé jednotlivce silně pocítitelná. A je to hlavně také velká posila pro ostatní, kteří si zrovna procházejí obdobím, kdy se jim zdá, že je „všechna snaha zbytečná“ či že „jsou v tom sami…“.

- Např. v kauze „prasečí chřipka“ bylo vidět, jak pár neznámých jednotlivců svým ctěním pravdy a dobra pomohlo zvrátit celosvětovou připravovanou genocidu skrze celosvětové povinné očkování a následné dokonalé ovládnutí a manipulaci přeživších skrze pokročilé technologie. (Celou časovou posloupnost kriminálního pozadí okolo tzv. prasečí chřipky zachycuje www.prasecichripka.blog.cz).

- Pirátská strana rozhodně nepatří k politickým stranám, o kterých by se každý den hovořilo v masmédiích. Přesto ona a její příznivci dokázali pomocí intenzivního informování a petice zablokovat již druhou snahu vlády o státní cenzuru internetu. Je to velký počin vzhledem k tomu, že necenzurovaný internet je v dnešní době s korupcí v politice, policii a justici poslední nadějí na demokracii.

Ale to jsou jen dva příklady větších kauz, daly by se uvést stovky dalších. Nehledě na nikým neviděnou činnost obyčejných lidí - dobrodějů.

Bez skutečných vnitřních morálních kvalit jednotlivců nebude dlouho fungovat žádná idea, žádný "-ismus". Kapitalismus se nejspíše pomalu zvrhne v to, co je pěkně popsáno ve filmu "Zeitgeist Addendum" v jeho prostřední části "Zpověď ekonomického nájemného vraha".

V co se zvrhne socialismus, někteří z nás zažili (a co se nenápadně vrací v podobné formě zpět (např. snahy o "řízenou lékařskou péči", snahy o všeobecné a komplexně propojené elektronické „špehování“ činností lidí apod., centrální plánování z Bruselu)).

Posledních 20 let mohlo lidem ukázat, že žádné revoluce, vlády apod. nikoho nespasí. Pokud chce člověk změnu, musí to prostě vzít do vlastních rukou. A ne hůl, ale zodpovědnost za změnu. „Vy jste ti, na které čekáte…“

Když se člověk podívá, co se tady za posledních pár let udělalo dobrého, tak dojde k poznání, že za tím nestáli nějací okázalí kašpárci a „ramenáři“, ale vnitřně skromní lidé, kteří prostě zbytečně nekecali, ale rozvážně a vytrvale pracovali na konkrétní změně.

***

Upozornění:

Tento dokument nevyzývá k vnější pasivitě. Tedy přestat se bít za právo a spravedlnost, a jen čekat, až se věci spraví samy jako následek změny nás samých. Možná by to tak byl ideál, ale žijeme přece jen na Zemi a převážná většina lidí není schopna 100% zpracovat okolní svět skrze sebezměnu.

Tedy realizovat princip zrcadlení nevylučuje „boj proti zlu“ či „boj za spravedlnost“ na vnější úrovni. Je však dobré jakoby na pozadí při tom vědět, že ke skutečné dlouhodobé změně dojde, jen pokud se změníme i vnitřně. Jinak budou další revoluce a nové strany a režimy jen novou nálepkou na těch předešlých.

Upozornění:

Tento dokument je vhodný jen v případě jeho konstruktivního vyložení si.

- Např. jako potvrzení a podporu pro ty, co princip zrcadlení znají a vědomě používají na vytváření změn.

- Nebo pro ty, co jsou ochotni a schopni princip zrcadlení v životě i jen částečně používat.

Tento dokument není dobré používat v jeho negativní konotaci, např. pokud princip zrcadlení někdo používá jako prostředek sebetrestání skrze vyvolávání pocitů viny. Pro takové nekonstruktivní použití nebyl dokument určen, a používání jej takovým způsobem nepomůže ani sobě, ani jiným; maximálně si tak může způsobovat vnitřní utrpení a zbytečně v sobě likvidovat potenciál pro vnější změny a s tím spojený osobní růst. Toto by bylo falešné a zbytečné sebetrestání, které by v konečném důsledku nepomohlo nikomu.

Pokud nedokážete momentálně používat princip zrcadlení pozitivním způsobem, bude nejlepší, když budete sami před sebou dělat, že o něm nevíte. pouze si bude způsobovat zbytečnou bolest. bytostem. částečně využívat pro tyTedy pro ty jedince, kteří jej použijí pro pozitivní inspiraci.

To, o čem se zde píše, nelze ani moc dobře předat „rozumově“, článek navíc nelze plně obsáhnout jen jedním přečtením. Těmto informacím porozumí patrně spíše ti, kteří to tak už stejně nějak intuitivně tuší.

Stále více lidí se probouzí a začíná si uvědomovat, že pokud chtějí nějakou změnu, tak že ta změna musí přijít od nich samotných.

(Text lze volně převzít za podmínky uvedení odkazu na originální zdroj, tedy odkaz na stránku http://jakynarodtakovavlada.angelfire.com ).

*** Stejné téma z jiných zdrojů

Film Kymatica, čas 48:56 : „Symptomy našeho psychicko-duševního onemocnění jsou války, teroristické útoky, umělé nebo člověkem vytvořené katastrofy a vůdčí osobnosti. Pokud budou lidé i nadále přehlížet své vnitřní hybné síly … , nikdy nebudou schopni zjistit, proč se tyto události dějí, a proč se tyto politické figurky dostávají na tak mocné pozice. Důvodem, proč jsme po tisíce let nebyli schopni tyto vládce porazit, je, že jsme tisíce let bojovali proti vnějším symptomům choroby, nikoli proti jejímu kořenu/příčině.
Za každou zkorumpovanou vládou, která padne v revoluci rukama utlačovaných lidí, dvě další povstanou na jejím místě. Protože skutečná příčina ve zkorumpovaní vlády neexistuje v individuálním vedení té vlády. Existuje uvnitř psychiky každého jednotlivce.
Jsme tak zbavení svého duševního zdraví v tomto světě, že těch pár lidí, kteří se přestanou povyšovat nad ostatní, a začnou namísto nápravy vnějšího světa čelit svým vlastním démonům, považujeme za blouznivce.“

Zajímavé použití Zákona zrcadlení popisuje známá kniha „Svět bez hranic" (autor Joe Vitale). Kniha nabízí nejen informaci o Zákonu zrcadlení, principu zrcadlení, ale také konkrétní návod na každodenní používání. Kniha je bohužel psána "americkou komerčtinou", asi kvůli snaze autora udělat z knihy bestseller. Ale forma není to nejpodstatnější, podstatné je to, jak moc čtenář dokáže pointu v knize přenést do každodenního života. To je to, co se počítá. http://www.cintamani.cz/vitale/

Jiný článek n

a stejné téma: „Příčinou negativních emocí je stav duše a ne vnější podmínky“ http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/--6

www.inespravy.sk/old – Doplněk/protiváha k často tendenčním zprávám ze závislých masmédií.

*** Modlitba

Zdánlivě nesouvisející téma.
Tato část není určena těm, kteří nevěří v Boha či v něco podobného.
I tzv. ateisté však nemusí nic namítat proti faktu, že člověk využívá mozek a svoji DNA jen z velmi malé části (třeba 3%), přesně se neví, co všechno umí jiné části, těch zbývajících dosud neaktivních (spících) 97%.
Proto i ateista se může svým způsobem „modlit“. Akorát se neobrací k Bohu, ale ke svému mozku (celému včetně těch nevyužívaných částí), k "Vyššímu Já", k Bdělému Vědomí, Nadvědomí, apod.

Modlitba umožňuje také velmi silně ovlivnit dění v tomto světě, zvlášť pokud se modlitby opakují často nebo skrze mnoho lidí. Důkazů bylo již podáno tisíce (o 50% větší uzdravení u pacientů, za které se modlili, přestože ani pacienti ani lékaři o modlitbách nevěděli, dále mnoho pokusů s pozitivním vlivem meditací na psychickou vyrovnanost a schopnost se sebeovládat (nejednat impulzivně, nepodléhat různým závislostem) apod.). Co umí udělat mentální či emocionální energie s molekulární strukturou obyčejné vody, lze pozorovat na Emotových krystalech. Energie myšlení však neovlivňuje pouze vodu, ale veškerou hmotu.

Vhodná modlitba je např. jedna z nejznámějších manter "Ať jsou všechny bytosti šťastny", v níž je zahrnuto v podstatě všechno důležité. Je tam vyjádřeno štěstí (spokojenost, naplněnost) - to je to, co všichni hledají. Je tam i vyjádřeno, aby to štěstí bylo všeobsáhlé takového druhu, aby se z něj mohli harmonicky radovat všichni, vlastně všechno živé; tj. aby to nebylo jen soukromé štěstí, které je podmíněno neštěstím druhých.

Další známé modlitby jsou např. "Otčenáš" apod. Zajímavá modlitba je časté vyjadřování vděčnosti Bohu za vše dobré (i zlé), co můžeme v životě prožívat.

„Bůh“ v rámci naší tzv. "svobodné vůle" zasahuje do našich životů a do tohoto hmotného světa jen omezeně. Pokud chceme, aby zasahoval více, je třeba jej o to požádat, nebo žádat opakovaně.

V případě osobní potřeby např. opakovaně: "Bože, prosím, pomoz mi a pomáhej mi/nám". „Bože, prosím, ukaž mi cestu.“
Odezva vnitřní je okamžitá. I vnější pomoc bývá rychlá, ale někdy ji můžeme být schopni zaznamenat až po dlouhé době. Zejména pokud v Boha či ve „Vyšší Já“ příliš nevěříme.

Upozornění! Lze doporučit jen takové prosby a modlitby, které přinášejí obecné dobro všem, tedy nikoli modlitby, kde se prosí o zlo pro někoho. Neboť vše, co „vysíláme“, se nám po kratší či delší době (i přes životy) vrací; a platí to nejen pro skutky, ale i např. pro modlitby. Přejeme-li někomu něco (dobro či zlo), bere se to v metafyzickém světě stejně, jako kdybychom to přáli i sobě.

Pokud je to možné, je lepší se modlit k absolutně nejvyššímu Bohu („Nejvyššímu“, jakého si dovedeme představit),
než k bohům, bůžkům, andělům, archandělům, svatým, avatárům, duchům, šamanům, mimozemským bytostem apod.
Ne vždy tyto bytosti bývají tím, co o sobě říkají nebo co si o nich lidé myslí. Ale není to absolutně nutné; pokud má někdo nějakého „známého“ anděla, a má pocit, že jej vede dobře, tak ať mu klidně věří i nadále.

jntv@centrum.cz